Hostince,krčmy,taberny.... provází naši zem snad již od dob bájného praotce Čecha.I když v zemích našich zpočátku neuznávající jako řemeslo,byly v plném rozvoji, ve psaní dobových kronik jsou zaznamenávány až počátkem 11.století. A tak si zapsat svou historii zaslouží i krčma u Spálený nohy.
V ranných dobách vznikaly zejména při klášterech, jakožto místo posilnění či spočinutí věřících poutníků. Vbrzku se rozmohly v městech či vesnicích nejen jako místa přespání,ale jako místa kde se obchod činil,dohody umluvily, ba i zásoby jídla před cestou kupovali a po obchodu když proběhl, se všichni pitím počastovali. Však ujali se i jako semeniště zla,smilstva, zločinu,obžerství,pijanství,neb jiných neřestí. Tak od časů Břetislavových kdo takovou krčmu zřídil či koupil,byl v tržiště ke kůlu přivázán a mrskán co biřic zvládne,pak na hlavě oholen.Po 150 letech Konrádem Otou bylo statutami tento výnos z dekretu zrušen.....ať žije Konrád Ota,dejme věčnou slávu
Možná trochu troufale,však myslím oprávněně,když řeknu že toto druhé nejstarší řemeslo nemělo svou cestu uznání vůbec jednoduchou.Tento obor zpočátku uznaní nedostál a hleděno na ně bylo skrz prsty,či jak na zlosyny nebo mamonchtivé šejdíře,jak o tom vypráví nemálo bajek či písní.Však postupem času se o ně začali cechy, hlavně pro jejich zisk do městských pokladen,zajímat.Začlo se s opatrností povolovat právo šenku a později se stala rovnocennou živností nájemnou
Dnešní naše KRĆMA U SPÁLENÝ NOHY,součást řemeslného cechu v HOUFU Z DUNOVIC se snaží přiblížit v dobové mluvě, na dobových ohněm olizovaných tálech,téměř vymřelé pokrmy našich otců,s kterýma jezdíme po jarmarcích,trzích,městských či rytířských slavnostech....
